KULTURA DŽÓMON

Katana

 

Keramika kultury Džómon

Poměrně brzy poté, co se Japonsko oddělilo od asijského kontinentu, začali obyvatelé japonského souostroví vyrábět hliněné nádoby. Tato keramika dala svým tvarem a dekorem název následujícímu neolitickému období: Džómon. Slovo džó znamená provazec, mon znamená vzor. Je to tedy kultura provazcového vzoru.

O míře souvislosti mezi původními paleolitickými obyvateli ostrovů s lidmi kultury Džómon existují nejrůznější hypotézy. Spíše se jedná o lid nově příchozí. Otázkou zůstává, odkud tito lidé přišli, jestli ze severu přes ostrovy Hokkaidó a Sachalin nebo z Koreje přes ostrov Kjúšú a nebo z jihovýchodní Asie a Tichomoří postupným stěhováním z ostrova na ostrov.

Mušlový náhrdelník

Počátek období Džómon se klade na rok 8 000 př.n.l. a končí v roce 300 př.n.l. Někteří vědci posunují její počátek až do roku 10 000 př. n. l., přičemž období 10 000 – 7 500 př. n. l. nazývají počáteční. Byla to sice společnost neolitická, ale přesto se od této odlišovala, a to především tím, že neznala zemědělství a chov dobytka. Získávání potravy bylo velmi náročné a neumožňovalo vznik přebytků.

Kultura Džómon se dělí na období:

Keramika kultury Džómon

Pro celou kulturní historii Japonska má mimořádný význam zrod keramiky. Poslední nálezy jej kladou mezi roky 10 000 – 7 500 př. n. l. To z japonské keramiky činí nejstarší keramiku světa. Nejstaršími známými tvary keramiky Džómon jsou nádoby se zašpičatělým dnem, jímž byly zapouštěny nebo usazovány do země. Byly to nádoby na vodu a potraviny a vyráběly se přibližně 2 000 let. Byly ručně modelovány z hlíny a zdobeny provazcovým vzorem, který vznikl přikládáním provazců z pružných rostlinných stonků a vláken. Vznikal buď ovinutím provazců kolem celých nádob, nebo omotáním provazce na hůl a rolováním hole po povrchu keramiky. Tyto nádoby z ranného období se postupně vyvinuly v dokonalejší tvary a první období Džómon, které trvalo asi 1 500 let, již znalo nádoby s rovným dnem. Kolem roku 3 000 př. n. l., kdy začíná střední období Džómon, se zvláště v hornatých oblastech Japonska začala vyrábět keramika považovaná za vůbec nejhodnotnější artefakty kultury Džómon. Keramiku tohoto období charakterizuje nesmírné bohatství tvarů a udivující dekorativnost. Tvůrcům těchto nádob nešlo jen o pouhou funkční stránku keramiky. Nádoby měly patrně nějaký hlubší, magický význam. Keramika pozdního období a sklonku doby Džómon nabyla klidnějších forem a větší funkčnosti.

Soška dogú

Mezi nálezy z doby Džómon upoutávají i další předměty z hlíny. Jsou to antropomorfní a zoomorfní dogú, hliněné figurky, nacházející se ve všech období doby Džómon a po celém Japonsku. Téměř všechny antropomorfní figurky představují ženu, mužské sošky jsou vzácné. Zřejmě byly symbolem plodnosti a jejich tvary (zvýrazněná ňadra a široké boky) připomínají prehistorické sošky žen nalezené v Evropě a na Blízkém východě. Nepochybně tyto sošky sloužily k náboženským, kultovním účelům.

Keramika kultury Džómon

Mezi roky 5 000 – 3 500 př. n. l. se obyvatelé japonského souostroví začali usazovat v malých osadách. Průměrný věk lidí té doby byl velice nízký. Nebožtíci byli ukládáni do keramických nádob, někdy dvojitých. Tento druh pohřbívání je doposud běžný na souostroví Rjúkjú. Lze soudit, že na konci doby Džómon, tj. asi mezi lety 800 – 300 př. n. l., mělo obyvatelstvo japonských ostrovů rasově jednotné rysy a že na většině území sídlily homogenní kmeny.

Dalším typickým prvkem kultury Džómon jsou mušlové hromady. První byla objevena roku 1877 americkým zoologem E. S. Morsem a od té doby jsou předmětem prvořadého zájmu pro japonský neolit. Dodnes jich bylo objeveno asi 1 800, z toho 200 je řazeno do období Jajoi. Z průzkumu hromad vyplývá, že tehdejší člověk se řídil hygienickými pravidly a žil ve společném soužití. Hromady jsou větších rozměrů, byly tedy používány v delším časovém rozmezí. Jsou tvořeny především skořápkami měkkýšů. Ti tvořili podstatnou součást potravy tehdejšího člověka. V hromadách byly ale nalezeny i zbytky keramiky, kosti zvířat a ryb, občas i lidské pohřby.

Rozdíl mezi pevninským vývojem Dálného východu a Japonska: Na ostrovech nebyly vhodné plodiny ke kultivaci, domestikovatelná zvířata a dostatek těžitelných rud.

Podle knihy: "Winkelhöferová, V., Boháčková, L.: Vějíř a meč, Panorama, 1987"

PageRank ukazatel

Ue – nahoru
nahoru