KULTURA JAJOI

Katana

 

Haniwa Haniwa

Někdy kolem let 300 – 350 př. n. l. začala kulturu Džómon nahrazovat kultura Jajoi, nazvaná podle místa v dnešním tokijském obvodu Bunkjó, kde byly poprvé vykopány keramické nádoby pro ni charakteristické. Doba Jajoi trvala přibližně 600 let. S jejím příchodem vstoupilo Japonsko z neolitu přímo do doby železné, neboť železo a bronz přišly na japonské souostroví současně. V počátcích doby Jajoi se také Japonsko poprvé seznámilo se zemědělstvím, především s pěstováním rýže. Obecně je přijímána teorie, že nositelem kultury Jajoi byl lid, který přišel z asijské pevniny přes Korejský poloostrov na severní Kjúšú a odtud svou kulturu postupně rozšířil. Vzhledem k tomu, že přistěhovalci nebyli nijak početní, nepodrobili si ani lid kultury Džómon násilím, spíš se jejich vyspělá kultura rychle ujímala na úkor zaostalejší. Na Korejský poloostrov se rozšířila výroba železa již několik století př. n. l. To byly spolu s konfrontací svých zkušeností s čínskými předpoklady pro rychlý rozvoj obyvatel.

Haniwa

Přenesení kulturních plodin mělo za následek vznik zemědělství. Způsob pěstování rýže byl velmi pokročilý a dokonalý. Byl založen na technice pěstování rýže na zavlažovaných rýžovištích, rozšířený v jižní a střední Číně. Tato technika vyžadovala znalost zemních úprav pro budování rýžovišť a rozsáhlé agrotechnické znalosti, ale také znalost potřebných zemědělských nástrojů.

Haniwa

První rýžoviště se zakládala v bažinatých oblastech, kde nebyly nutné mimořádné úpravy terénu. Obdělávání polí vyžadovalo kolektivní spolupráci většího počtu osob a proto se stala významným společensko–ekonomickým prvkem rodina. Rodiny se sdružovaly v zemědělské komunity mnohem větší, než byla sídliště doby Džómon. Skutečnost, že se obyvatelstvo nestěhovalo za potravou jako dříve měla za následek vyšší produktivitu, tím i akumulaci majetku. Začaly vznikat společenské rozdíly a hierarchie uvnitř komunit. Z pevniny byla převezena i domestikovatelná zvířata, avšak chov se oproti zemědělství příliš neujal.

Ujaly se i nové obřady a kultovní zvyky provázející jednotlivé zemědělské úkony. Od doby Jajoi se celoroční kalendář začal řídit cyklem zemědělských prací.

Bronzový zvonec dótaku Bronzový zvonec dótaku

V době Jajoi se do Japonska poprvé dostaly kovové předměty jednak z bronzu, jednak ze železa. Železné výrobky sloužily především jako předměty denní potřeby a zbraně. Z bronzu bylo kultovní náčiní, ozdoby a částečně i zbraně. Dvě hlavní kategorie bronzových předmětů tvoří meče a zvonce dótaku. Nejstarší nalezené meče pocházejí z asijského kontinentu a jejich tvar i tvrdost slitiny naznačují, že mohly sloužit i k boji. Meče z nejstaršího období se našly na pohřebištích. Meče z mladšího období se již nenacházely v hrobech, ale zvlášť, ve skupinách, podobně jako zvonce dótaku. Soudí se, že tyto předměty měly náboženský význam, a nebo byly symbolem moci rodových náčelníků.

Jedno z center kultury Jajoi je oblast Kinai ve středním Honšú, kde byly objeveny zvonce dótaku. Našlo se jich velké množství, ale jejich účel je stále záhadou. Mají výšku od 13 do 120 cm, jejich povrch je zdoben buď abstraktními vzory nebo prostými loveckými výjevy, postavami lidí, zvířat, vypodobením člunů a obydlí. Jejich výroba skončila náhle na začátku 4. století.

Haniwa

Lid kultury Jajoi vyráběl keramiku odlišnou od keramiky kultury Džómon. Vyznačovala se prostšími formami a dekorem, avšak dokonalejší technikou. Stále se vyráběla ze stočených provazců hlíny, ale při konečných úpravách a zdobení mohl již být používán primitivní kruh. Mezi nejběžnější tvary patří džbány s dlouhým hrdlem, hluboké mísy, hrnce s širokým ústím a nádoby na vysokých nožkách. Tyto předměty jsou zdobeny jednoduchými rytými geometrickými vzory. Mezi keramické výrobky kultury Jajoi patří i pohřební keramika – velké nádoby s širokým hrdlem, které sloužily jako rakve. Pozoruhodný je zvyk druhého pohřbu, dodnes běžný na souostroví Rjúkjú, při němž se kosti mrtvého po určité době exhumují, očistí, patrně nabarví na červeno a vloží se do keramické nádoby. Tyto nádoby se pak jednotlivě či kolektivně ukládaly do velkých šachet a jam.

Lid kultury Jajoi se také seznámil s kontinentální technikou tkaní látek z vláken lnu nebo moruše. Ty nahradily kožešinový a kožený oděv.


Podle knihy: "Winkelhöferová, V., Boháčková, L.: Vějíř a meč, Panorama, 1987"


Ue – nahoru
nahoru