KŘESŤANSTVÍ

Katana

 

Křesťanská oslava svátku Šičigosan

Křesťanství přišlo do Japonska roku 1549, tedy mnohem později, než buddhismus. Snad proto jej dodnes většina japonců vnímá jako náboženství cizí. Víru v Krista přivezl na palubě portugalské obchodní lodi svatý František Xaverský.

Úspěch a neúspěch křesťanské mise od počátku úzce souvisel především s politickými faktory, obzvlášť se snahou regulovat světskou moc nejvlivnějších buddhistických sekt (např. chrámový komplex na hoře Hiei). Jakmile však tyto chrámy dostala vláda pod kontrolu, vystoupily do popředí obavy z nové víry. Jednak to byla nedůvěra v představitele křesťanství, což byli cizinci, převážně Španělé a Portugalci, jednak obava, zda by tito mužové (národem považovaní za svaté) namohli v případě válečného konfliktu přimět lid stranit nepřátelům.

Křesťanský kostel Šinsei no Sato

Na přelomu 16. a 17. století se objevily první protikřesťanské edikty, jejichž proklamace byly stále razantnější a které byly se stále rostoucí krutostí uplatňovány v praxi. Kolem poloviny 17. století byly japonské ostrovy zbaveny všech misionářů.

Kristův kostel v Tokiu

Spolehlivému vykořenění křesťanství měla napomoci i některá opatření, která na více než dvě stě let poznamenala japonský náboženský život. V zájmu přehledu o náboženské loajalitě obyvatelstva vyžadovala vláda na všech rodinách, aby měly striktně určenu příslušnost k některému z místních buddhistických chrámů, jemu aby hlásily každé narození dítěte, sňatek, úmrtí či změnu adresy. Tak mohly být tyto skutečnosti podrobeny náležité kontrole.

Japonští křesťané

Důležitým mezníkem v prosazování náboženské svobody se stal postoj vlády v období Meidži vůči křesťanům. Zákaz tohoto náboženství platil ještě po roce 1868, a díky tomu byla v prvních letech éry Meidži přísně potrestána řada křesťanů, kterým se podařilo uchovat svou víru v tajnosti téměř po tři staletí. Zpráva o tom se rychle rozšířila na Západ, který pak přijal japonské vyslance velmi chladně. To přimělo roku 1873 vládu zrušit zákaz křesťanství.





Podle knihy: "H. B. Earhart: Náboženství Japonska, Prostor 1998"


Ue – nahoru
nahoru