OBDOBÍ MEIDŽI (1863 - 1912)

Katana

 

Soška rybáře z období Meidži.

6. dubna 1868 byla vydána jménem císaře Mucuhita přísaha o pěti bodech. Její obsah byl koncipován tak, aby minimalizoval odpor mezi daimjóy, sliboval spravedlnost a změny v zájmu národních cílů. S tím, jak se moderní stát konsolidoval, byl císař stále více omezován a byl nucen pobývat na svých pozemcích a v palácích, ale ve formativních letech režimu podnikl velké regionální cesty a časté místní exkurze, které z něj udělaly tichého účastníka v boji za posílení základů císařské vlády. Aura dvora byla od počátku ústředním faktorem schopnosti mladého režimu zajistit spolupráci vysoce postavených feudálů a časem se stala největší silou při zajišťování spolupráce a poslušnosti obyčejných lidí.

Nejviditelnějším a nejtrvalejším výsledkem reforem Meidži byla centralizace správního systému. Prosazení císařovy vlády bylo nutným a významným krokem směrem k centralizaci. Aby silné rody z knížectví Sacuma, Tosa a Čóšú zmírnily podezření, že sami mají ambice založit vlastní šógunát, zaslaly dvoru společné prohlášení, ve kterém se vzdaly svých pozemků a poddaných ve prospěch císaře. Ostatní rody se rychle přidaly. Dvůr přijal petice v roce 1869 a okamžitě přejmenoval daimjóy na guvernéry oblastí, kterým vládli jako feudální pánové. V roce 1871 bylo oznámeno zrušení panství a byly vyhlášeny nové prefektury, jejichž počet byl menší a tudíž měly větší rozlohu. V roce 1873 došlo k zavedení povinné vojenské služby a vzdělávání a k revizi pozemkové daně. Další reforma se týkala přechodu z lunárního kalendáře na gregoriánský.

Samurajové, kteří byli dědičně u moci od 11. století, byli systematicky odstraňováni. Nejprve jim byl snížen dědičný příjem a poté nahrazen jednorázovým poskytnutím úročených obligací. Samurajské meče, známka cti a společenského postavení, byly odloženy jako dědictví minulosti. Bezpečnost a vojenská služba se přenesly na nové ozbrojené síly, které se skládaly z odvedenců.

Japonsko období Meidži bylo prvním nezápadním státem, který přijal ústavní formu vlády. Ačkoliv tento dokument obsahoval silnější i slabší stránky, byl beze změn zachován až do roku 1945. Ústava Meidži byla oficiálně vyhlášena v roce 1889. Císaři byla udělena plná svrchovanost. Byl založen zákonodárný orgán, který sestával ze dvou sněmoven. Do jedné byli jmenováni příslušníci šlechty a do druhé zástupci nejvyšších daňových poplatníků.

V roce 1890 byla dokončena institucionální struktura moderního Japonska. Šlo především o místní správu, ozbrojené síly a policejní složky. Tyto instituce, jakmile došlo k jejich propojení, vytvořily Japonsko schopné a horlivě dychtící po rovnosti se smluvními mocnostmi a zapojení do imperialistické soutěže konce 19. století. Systém státní správy oprostil celonárodní vládu od malicherných a bezvýznamných záležitostí. Místní politika se oddělila od národní. Druhá oblast se týkala ozbrojených sil. Jejich neloajálnost pramenila z její regionální základny. Nový systém, který tento problém odstranil, vycházel z německého modelu generálního štábu. Ten byl podřízen přímo císaři, čímž byl ovlivněn civilní vliv na sestavování rozpočtu a vojenské politiky. Císařský výnos pro vojáky a námořníky z roku 1882 varoval před politikařením a zavazoval k loajalitě císaři. Ačkoliv byli vojáci varováni před vstupem do stranické politiky, přesto měli v politických úřadech prominentní postavení. Měli ve vládách moderního Japonska silné zastoupení a odvoláním svých zástupců mohli přivodit pád vládního kabinetu. Třetí oblast představovalo strukturování moderních policejních složek. Systém policie byl centralizován tak, že vlády jednotlivých prefektur byly sestavovány z vyšších policejních důstojníků. V každé prefektuře byla založena škola pro policejní výcvik. To umožnilo využívat policistů jako agentů centrální vlády na úrovni obcí. Policisté a policejní složky s vysokou morálkou byli všudypřítomní.

V roce 1873 byly zrušeny restrikce proti křesťanství. Misionáři a japonští konvertité tvrdili, že je třeba nahradit celý morální kodex Japonska novou vírou, že národ postrádá a potřebuje vhodný zdroj jednoty. Japonsko však takový zdroj mělo. Aby se dosáhlo této jednoty o morálce a hodnotách Japonců období Meidži, musela věrnost císaři sehrát stejnou roli, jakou sehrálo křesťanství v západních zemích.

Podle knihy: "Winkelhöferová, V., Boháčková, L.: Vějíř a meč, Panorama, 1987"


Ue – nahoru
nahoru