OBDOBÍ KAMAKURA (1185 - 1333)
Vítězství Minamotů nad Tairy na konci 12. století znamenalo začátek nového režimu. Nesesadilo císařský dvůr, ale ani nevrátilo moc do jeho rukoua. Joritomo Minamoto získal titul šóguna, vojenského zmocněnce císaře a v Kamakuře založil svůj šógunát, neboli bakufu. Časem nabýval šógunát stále větší právní a soudní moci v nárocích na držbu půdy, platbu daní a ve veřejných záležitostech, týkajících se celé společnosti. To však neznamenalo popření moci císařského dvora, kterému byly i nadále ponechány některé tradiční pravomoci. Dvůr trpěl úpadkem politického a ekonomického vlivu a byl si stále více vědom toho, že jeho moc slábne.
Dvůr se nesmířil s klesající autoritou a učinil několik pokusů obnovit svou politickou moc. Válka Džókjú v roce 1221 a povstání, vedené císařem vládnoucím z kláštera Gotobou, byly potlačeny rodem Hódžó, který vládl po vymření potomků šógunů z rodu Minamoto na začátku 13. století. Tím si rod Hódžó vydobyl právo posílat císaře do vyhnanství, konfiskovat více půdy, trestat dvořany a členy císařského rodu a určovat následníka trůnu.
Ve dvacátých letech 14. století se vojenští vazalové nespokojení s rodem Hódžó shromáždili kolem císaře Godaiga. S podporou rodu Ašikaga byl Godaigo schopen svrhnout šógunát a v roce 1333 znovuzaložit to, co nazýval přímou císařskou vládou.
