OBDOBÍ HEIAN (794 - 1185)

Katana

 

Soška Buddhy z období pozdní Heian.

Čtyři století od přestěhování do nového hlavního města Heiankjó v roce 794 do sjednocení vojenské vlády v Kamakuře roku 1185 Minamotem no Joritomem jsou nazývána obdobím Heian. Rané období Heian bylo svědkem aktivního využití čínského administrativního a kulturního vzoru a nového koncipování institucí v čínském stylu, zavedených v období Nara. Od 10. století však politické a ekonomické změny u dvora a v provinciích podkopaly původní byrokratický záměr a přispěly k privatizaci a obnovení vlivu klanů uvnitř dvora i v provinciích. Zároveň dvůr přestal posílat oficiální poselství do Číny (894).

Střední období Heian (kolem roku 1000) bylo svědkem vzkvétající a typicky japonské šlechtické kultury, jejímž středem byl dvůr. Byl to věk ohromné tvořivosti v literatuře (Gendži monogatari – Příběh o Gendžim, Kokinšú), náboženství (vzkvétal buddhismus sekt Tendai, Šingon a Čisté země) a umění (styl v architektuře a úpravě zahrad, ve svitkových malbách a buddhistickém sochařství). Čínské literární umění a konfucianismus neztrácely svůj vliv, ale japonský jazyk nalezl mnohem jednodušší mateřské vyjadřování v próze a verši rozvojem slabičného písma kana.

Pro střední období Heian je charakteristické oslabení císařské moci a sílící nadvláda dvorské šlechty, zvláště členů severní větve rodu Fudžiwara. Císařové nadále panovali, ale vládli Fudžiwarové. Docházelo stále více k privatizaci politiky dvora, k provinčnímu vlastnictví půdy a ke vzniku místní vojenské organizace.

Fudžiwarové byli mistry všech dvorních intrik. Dokázali izolovat a posléze se zbavovat svých soupeřů. Byli obratní ve sňatkové politice, neúprosně se včleňovali do císařského rodu tak, že příslušnice rodu Fudžiwarů rodily císařské princezny a přímé následníky trůnu. Klíčem k jejich dlouhodobému úspěchu bylo posílení pravomocí regenta a uzákonění jeho moci. Vytvořili si monopol na poradní kancelář pro trůn a na ústřední funkce, na které se nevztahovaly zákoníky. Dvěma klíčovými úřady byly:

Uvnitř hierarchického světa dvora byla znalost protokolu, etiky, kaligrafie, hudby, vhodného odívání a vybraného chování důležitější, než ovládání meče a koně. Byla to společnost, ve které se pěstoval náznak a nepřímé vyjádření, život splýval s uměním. Heianská aristokratická společnost byla polygamní. Svatby byly smlouvány podle rodových zájmů, za účelem zplodit dědice. Pak již nebránilo šlechtici nic v navázání dalších milostných vztahů s vedlejšími manželkami a milenkami. Zároveň i manželky mohly mít milostné vztahy s jinými muži.

Architektura střech období Heian.

Během raného období Heian byl kulturní vliv Číny stále velmi silný. Čínský jazyk byl hlavním prostředkem v poezii i próze. Čínština ovšem nevyhovovala odpovídajícím způsobem potřebám citového vyjádření Japonců. Byla vytvořena kana (slabiková abeceda), která nahradila složitý a nepohodlný způsob zápisu japonštiny jednoduchým a přesným fonetickým přepisem japonských zvuků.

Jelikož státních pozemků ubývalo, měla ústřední vláda stále méně prostředků na podporu najímané armády. V roce 794 byl zrušen systém branné povinnosti rolníků. Vojenská odpovědnost přešla do soukromých rukou. Císařové, šlechta, buddhistické kláštery a velké rody v provinciích zřizovali vojenské síly pro státní nebo soukromé udržování míru, či pro vedení válek. Během 11. a 12. století se v provinciích a dokonce i v hlavním městě stále častěji objevovalo násilí. Pohodlný život šlechty v hlavním městě pokračoval, ale šlechta byla závislá na vojenských vůdcích, kteří v provinciích prosazovali výnosy dvora a udržovali pořádek. Bylo to nedlouho předtím, než se tito vojenští vůdcové začali zabývat plány na uchopení moci.

Mezi největší vojenská uskupení patřila rodová jména jako Fudžiwara, Taira (Heike) a Minamoto (Gendži). Mezi rody Taira a Minamoto zuřily boje o moc a vliv na císařský trůn. Na konci období Heian byla Tairou no Kijomorim zavražděna převážná část vedení rodu Minamoto, a tím získal celý rod Taira vedoucí postavení u dvora. Císařové ani Fudžiwarové nebyli sesazeni. Hráli jen obřadní roli a čekali na příležitost, jak se Tairů zbavit. Kijomori a vůdci rodu Taira jim svévolně vládli, přebrali dvorní hodnosti a sami si udělovali provinční funkce a držbu půdy. Stejně jako Fudžiwarové, i oni využívali sňatkovou politiku s pokusem ovládnout císařský úřad. Ovšem v roce 1185 v bitvě u Dannoury byl rod Taira na hlavu poražen rodem Minamoto. Vůdci rodu Taira byli buď zavražděni, nebo spáchali sebevraždu, aby předešli zajetí, a tak rod vymřel po meči. Bitvou roku 1185 končí období Heian.

Podle knihy: "Winkelhöferová, V., Boháčková, L.: Vějíř a meč, Panorama, 1987"


Ue – nahoru
nahoru